Indický půlmaraton 2
Fandíme Márovi na trati
A ještě více dávno tomu je, co jsme běh běželi. Každopádně se jedná o zážitek, který se už asi v našem životě opakovat nebude.
Tak abych vám nastínila, jak to bylo dál. Sluníčko se snažilo dostat své paprsky přes každodenní indicky zimní smog, nicméně jsem pořád klepala kosu, od pusy se mi kouřilo. V duchu jsem myslela na Marka, jak se sebou musí zápasit. On a běh. Pořád tomu snad ani nevěřím, že to doběhne. I když, on je palice dubová a když si něco usmyslí… A tentokrát si usmyslel, že po měsíci tréninku ten půlmaratón prostě uběhne. Basta. Šlus. Tečka. Právě je asi hodinu na trati...snad to přežije. A za chvili poběžím já, i když jen sedm kilometrů, Manu, Dana, Vlaďka, Vikram a jeho kamarád, jehož jméno si nejsem schopna zapamatovat.
„Hele, na co to tam ti lidi stojí?“, ptám se holek. Zvětšující se chumel lidí kolem dvou stolů postavených na rádoby trávníku neuniká mé zvědavosti. Stoupám si na špičky, abych před ty lidi viděla.“ Jééé! To chci taky!“ a za půl hodiny mi už bubák maluje na tvář barvičkami indickou trikoloru. Třeba si mě vybere kamera a budu v indické televizi. Mezitím se Indové snaží předběhnout koho půjde, žduchají do sebe, dostávám nespočetněkrát loktem do podžebří a já rozdávám šťouchance na oplátku, šlapou si i mně po nohách, hlavně aby byli na řadě první. Typická indická kompetitivní povaha. Manu a Vlaďka jsou másla, nechaly si pomalovat jen rameno.
Náš sedmikilometrový běh bude brzy odstartován. Přemisťujeme se do ohrazeného prostoru, připadám si jak dobytče jdoucí na porážku. „To je ale divné“, přemýšlím nahlas. Proč jsou tady ti lidi s těmi transparenty? Ti mají jít na řadu přeci až za námi, aby nezdržovali. Nebyla by to Indie, kdyby mě každý den něco nepřekvapilo svou nelogičností. Představte si, že tito „běžci“, nebo přesněji chodci, se účastnili stejného závodu, jako my. Akorát, že byli vypuštěni před námi a pak to dopadlo, jak to dopadlo. Byl z toho boj.
A závod byl odstartován. Poznali jsme to jen proto, že se pohnula masa lidí vpřed. Trvalo nám asi deset minut, než jsme proběhli startovním prostorem! No proběhli… Ono se ani běžet nedalo. Patnáct centimetrů od mého nosu mám čísi hlavu, jejíž vlasy mě lechtají na obličeji a zezadu mi někdo mi funí na krk. Stejně hustá situace je vpravo i vlevo. „Aůůů!“, někdo mi šlápl zezadu na patu, sjel mi po ní podrážkou a odřel mi kůži. Postupujeme šnečím tempem. „Jauvajs! Ta noha byla taky moje!“, skučím s jistojistě rozdrceným palcem. „Uf, loktem do břicha, to je moc příjemné“, nešetřím ironií. Ale už mě ti lidi tady štvou. Všichni se pletou, mačkají a hlavně neběží!!! „Co se to proboha děje!“ Dyť je to BĚH! Tak běžte! Baba jedna přede mnou mně štípla, tak jsem ji zatáhla za cop.
Najednou se celé procesi několika set lidí úplně zastavuje. Tvoří se ohromný lidský špunt. Teď už chápu proč. Velice logicky postavili několik desítek metrů za startem podium,. Tam je kámen úrazu. Stojí tam totiž indická hvězda, hrdina Bollywoodu, herec jménem Shahrukh Khan. Pro Indy je to polobůh a tak se u pódia zastavují, vytahují foťáky, mávají na „Sharuka“, pořvávají na něj, někteří brečí štěstím, že jej viděli na vlastní oči a tak je z toho šílený zmatek, ze kterého není úniku. Úpím a nadávám si, že jsem netrénovala víc a nepřihlásila se s Markem na ten půlmaratón. Půlmaratonci totiž kolem Shahrukh Khana neběželi…
Misa Krpina
Ano.Běželi bosky nebo v ponožkách.
Po prvotním prodíraní se davem účastníků sedmikilometrového běhu jsme se s Manu konečně dostaly k běhu. Tedy spíše pobíhání. Kličkovaly jsme mezi účastníky jak myši. Pletli se nám do cesty chodci, skupinky s transparenty, ale i diváci. Já razila cestu a Manu mě věrně následovala.
Misa Krpina
Kousnutá indickým pavoukem?
Už je to pár týdnů, co jsme odjeli z Indie. A i když jsme už doma, v Česku, sem tam se k nám Indie dostane cestou televize nebo článků v časopisech.
Misa Krpina
Indický půlmaraton 1
10.11.2009 Třicet, dvacet devět, dvacet osm....Indové opět nezvládli organizaci a dav protrhl startovní pásku.
Misa Krpina
Polibek jako úplatek?
18.1.2010 Asi to pro mnohé bude pořádné překvapení, když řeknu, že mi je v Indii zima. Vážně, nekecám.
Misa Krpina
Shatabdi
Další den jsme se zregenerovali ayurvédskou celotělovou masáží. Hodina slasti. Nicméně nás ani nenapadlo se zeptat, zdali se pak máme kde osprchovat a smýt ze sebe masážní oleje.
Misa Krpina
Růžové město
Diwali jsme strávili v Pink City, centru Jaipuru. Pink proto, že jej nechali kvůli světloplachosti britského krále, který se sem chystal na návštěvu, přemalovat ze žluté na příjemnou červenorůžovou. Co je na tom pravdy, netuším.
Misa Krpina
Sportovní výkon na slonovi
Ráno jsme vyrazili za Jaipurskými památkami. Hotel nám poskytl průvodce, takového hubeného človíčka jménem Opi Sharma, s jehož hinglish (hindi-english) jsme ze začátku bojovali. Mimo jiné pořád říkal „you will be see“ (budete vidět) a podobně.
Misa Krpina
Ram ram saa!
Kručí mi v břiše....Kurník ja mám hlad. Po Pushkaru následuje večer ve vesnici Chokhi Dhani.
Misa Krpina
A kde je ta spiritualita?
Během našeho výletu do Rajasthanu jsme stihli navštívit jedno z nejstarších měst v Indii, Pushkar a samozřejmě Jaipur.
Misa Krpina
Jak se nám naskakovalo do jedoucího vlaku
16.10.2009 o něco později... Ze snu mě vytrhává jakési halasení...Zaostřuji sluch a z jednotlivých nesrozumitelných výkřiků nakonec identifikuji: „Bread pakora, chai, coffee!“.
Misa Krpina
Vlakem do Jaipuru
16.10.2009 A jedeme do Jaipuru! Hurááá! Honem sbalit věci a vyrazit. Aha, tak ještě jinak.
Misa Krpina
Incredible India, rok poté.
30.9.2009 Dnes je to na den přesně rok, co jsme vyjeli na „zájezd“ do Indie. První zážitky mě nenechaly na pochybách, že to bude boj.
Misa Krpina
Tygra? Jo, toho máme!
23.9.2009 ...ten jeho tik...má jej nejsilnější, když je unavený, nervózní. Vydává takový syčivý zvuk.
Misa Krpina
V Indii kruhový objezd spíše překážkou.
16.9.2009 Javed se zatím prokázal jako vynikající řidič, jednak dodržuje "jakštakš" pravidla silničního provozu
Misa Krpina
Kterak jsme k novému řidiči přišli
14.9.2009 Vše začalo konfliktem s Narinderem. Jakmile jsme jej eliminovali z pozice řidiče, vyvstal nám automaticky problém.
Misa Krpina
Recyklace po indicku
9.9.2009 V Indii je prostě svinčík. Pardon, zatím jsem byla jen v Delhi, Gurgaonu, Rishikeshi a Kashmiru a samozřejmě na cestách tam a zpět.
Misa Krpina
Krádež sacharidového pokladu
4.9.2009 Tak jo, zase mě ten Eda ukecal. Prý se mi na blogu už množí pavučiny...
Misa Krpina
Jak si v Indii koledovat o "přeshubu"
25.8.2009 Tak abych se vrátila k nedokončenému článku o našem řidiči. Bylo to nedávno, kdy nás zase vezl do Delhi na golf.
Misa Krpina
Náš řidič Narinder, část 2.
Marek měl zase někam odjet a Narinder ho požádal o den volna. Tak jsme se spolu domluvili, že mu vyjdeme vstříc, že se mám s ním tedy domluvit.
Misa Krpina
Náš osobní řidič jménem Narinder, část 1.
9.8.2009 Narinder je náš řidič. Začal pro nás pracovat druhý den našeho dobrodružství v Indii. Je to takový tichý chlapík s velmi špatnou angličtinou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |