Náš řidič Narinder, část 2.
To co z něho vypadlo, jsem ale nečekala. Chce dva dny v týdnu volno (Markovi si řekl o jeden, ale na mě si troufne se dvěma dny), k tomu ještě weekend, to znamená čtyři dny. Nabídla jsem mu tedy sobotu a neděli, aby mohl být doma dva dny v kuse. (Já jsem takový pako, já se mu ještě snažím vyjít vstříc, aby mohl být s rodinou). To že ne, že chce i pátek. No jo, a kdo jako pojede pro Marka na letiště??? Nakonec to dopadlo tak, že jsem musela Márovi zařídit jiný odvoz! Jednoduše se řekne, "Tak proč jsi se na něj nevykašlala a nechala ho pracovat bez volna?". Protože jsem holt člověk. A chtěl být přeci s rodinou a měli nějakou práci na svém poli... Přece nemůžu být tak tvrdá (teď už bych se sama sobě vysmála).
Člověk je k nim hodný, sem tam něco koupí, třeba koblihu, tričko, hračku pro dítě, dokonce jsme koupili foťák, ať nám vyfotí svou rodinu. Vzali jsme jej s sebou do Taj Mahalu a zaplatili vstupné, stejně tak i snídani...
Když ke mně natahoval ruku s litrovou plastovkou, abych mu ji naplnila vodou z našeho barelu, tak jsem jen zalapala po dechu. Jen tak pro zajímavost. Voda tady stojí deset rupií…Takže on chudáček neměl z toho svého platu pár rupek na to, aby si koupil vodu, ale když mu Marek nabídl čtyři sta rupií za umývání auta, odmítl. Prý to dělat nechce. Takže zase až tak moc o ty peníze nestojí. Nehledě na to, že řidiči mají povinnost se o auto starat a kolikrát to dopadná tak, že si řidič, pokud na to má a je líný, zaplatí si jiného Inda, který to za něj umyje. Toto mě ale opravdu dožralo, protože pořád skučel, jak chce víc peněz!
To, že sem tam dojel pozdě, to se toleruje. To, že někdy zaspal, stane se. To, že jsem nasedla do auta a on mě vezl tam, kam si myslel, že chci jet…dobrá, sice jsem nechápala, proč se nezeptá, kam jedu, ale co už…Ale pak to přišlo. Ráno jsem spěchala do práce, potřebovala jsem tam být včas. Panáček si přijel o deset minut později! „Jdeš pozdě!“, mračila jsem se na něj. Pak tak spěchal, že jel osmdesátkou a přejel kočku…chudáčka. Blbec jeden. Byla jsem mrzutá a jen jsem na něj zavrčela, ať mě vyzvedne přesně v tolik a tolik hodin.
Po práci mu tedy volám, že jdu k hlavní bráně, tak ať mi jede naproti. Jo jasně. Seděl v autě dvacet metrů ode mě a rýpal se v nose. Ani se nevzrušoval, že jsme se před chvílí domluvili, že mě vyzvedne u brány. Nasupeně jsem dodupala do auta a zavelela jet domů.Nešlo o to, že jsem udělala pár kroků navíc, ale že na mě prostě peče. "Ve čtyři hodiny mám hodinu tancování, tak mě vyzvedni přesně 15:45". Mezitím u nás byla Jíťa a ve stanovený čas jsme vyšly před dům v očekávání, že nás řidič vyzvedne. Prd. Auto nikde. Pět minut v čoudu a tak mu volám nabroušená, kde jako je. Prý v bance. Ptám se, jak je to možné, když měl vyzvednout mě. Ať se okamžitě sebere a přijede! Volám Markovi, jestli neposlal řidiče do banky, o ničem nevědel, a prý ani nikdo z kanceláře jej tam neposlal. Aha, tak panáček lže! A ještě si vzal naše auto pro soukromé účely. Zase! Jakmile zastavil, tak jsem na něho vyjela, co si jako myslí, jestli ze mě bude dělat blba, že do banky jej nikdo neposlal a že má jedenáct minut zpoždění. Začal na mě řvát, že udělal chybu. Řidič si ke svému nadřízenému za žádných okolností nesmí dovolit zvýšit hlas, zvlášť, když jsem byla v právu já. Okřikla jsem jej, že na mě nemá co ječet a že je špatný řidič a že já řídím mnohem líp než on, tak ať si dává pozor, protože já ho nepotřebuju.
Naprčený jak papuča nás odvezl, měla jsem chuť ho vyhodit z auta a dovézt se tam sama…načež jsem volala Markovi, že tohle už přesahuje všechny meze. Že jdu hledat nového řidiče. Marek mi to příliš nevěřil, že na mě byl Narinder, takový tichošlápek, agresivní. Nicméně s ním také nebyl zvláště spokojen a tak jsem dosáhla svého a milý Narinder dostal výpověď s měsíční výpovědní lhůtou. Od té doby mě nezdravil, nemluvil se mnou a tvářil se, jako bych mu urazila jeho oblíbenou bohyni Lakšmí. Bohyni bohatství (to leccos vypovídá o člověku, které bohy si oblíbí a vybere k uctívání).
Tudíž máme měsíc na sehnání nového řidiče. Snad někoho najdeme. Naštěstí tady máme spoustu známých a několik řidičů nám bylo doporučeno. Dva jsme zavrhli ihned, jeden byl moc drahý a druhý neuměl žbleptnout anglicky, pořád mlel hindi. Zas tak jednoduché to tedy nebude…
Misa Krpina
Ano.Běželi bosky nebo v ponožkách.
Po prvotním prodíraní se davem účastníků sedmikilometrového běhu jsme se s Manu konečně dostaly k běhu. Tedy spíše pobíhání. Kličkovaly jsme mezi účastníky jak myši. Pletli se nám do cesty chodci, skupinky s transparenty, ale i diváci. Já razila cestu a Manu mě věrně následovala.
Misa Krpina
Indický půlmaraton 2
Už je to tak dávno, co jsem napsala ten první díl maratonského běhu v New Delhi, že už si pomalu nepamatuji, co jsem v něm vlastně psala.
Misa Krpina
Kousnutá indickým pavoukem?
Už je to pár týdnů, co jsme odjeli z Indie. A i když jsme už doma, v Česku, sem tam se k nám Indie dostane cestou televize nebo článků v časopisech.
Misa Krpina
Indický půlmaraton 1
10.11.2009 Třicet, dvacet devět, dvacet osm....Indové opět nezvládli organizaci a dav protrhl startovní pásku.
Misa Krpina
Polibek jako úplatek?
18.1.2010 Asi to pro mnohé bude pořádné překvapení, když řeknu, že mi je v Indii zima. Vážně, nekecám.
Misa Krpina
Shatabdi
Další den jsme se zregenerovali ayurvédskou celotělovou masáží. Hodina slasti. Nicméně nás ani nenapadlo se zeptat, zdali se pak máme kde osprchovat a smýt ze sebe masážní oleje.
Misa Krpina
Růžové město
Diwali jsme strávili v Pink City, centru Jaipuru. Pink proto, že jej nechali kvůli světloplachosti britského krále, který se sem chystal na návštěvu, přemalovat ze žluté na příjemnou červenorůžovou. Co je na tom pravdy, netuším.
Misa Krpina
Sportovní výkon na slonovi
Ráno jsme vyrazili za Jaipurskými památkami. Hotel nám poskytl průvodce, takového hubeného človíčka jménem Opi Sharma, s jehož hinglish (hindi-english) jsme ze začátku bojovali. Mimo jiné pořád říkal „you will be see“ (budete vidět) a podobně.
Misa Krpina
Ram ram saa!
Kručí mi v břiše....Kurník ja mám hlad. Po Pushkaru následuje večer ve vesnici Chokhi Dhani.
Misa Krpina
A kde je ta spiritualita?
Během našeho výletu do Rajasthanu jsme stihli navštívit jedno z nejstarších měst v Indii, Pushkar a samozřejmě Jaipur.
Misa Krpina
Jak se nám naskakovalo do jedoucího vlaku
16.10.2009 o něco později... Ze snu mě vytrhává jakési halasení...Zaostřuji sluch a z jednotlivých nesrozumitelných výkřiků nakonec identifikuji: „Bread pakora, chai, coffee!“.
Misa Krpina
Vlakem do Jaipuru
16.10.2009 A jedeme do Jaipuru! Hurááá! Honem sbalit věci a vyrazit. Aha, tak ještě jinak.
Misa Krpina
Incredible India, rok poté.
30.9.2009 Dnes je to na den přesně rok, co jsme vyjeli na „zájezd“ do Indie. První zážitky mě nenechaly na pochybách, že to bude boj.
Misa Krpina
Tygra? Jo, toho máme!
23.9.2009 ...ten jeho tik...má jej nejsilnější, když je unavený, nervózní. Vydává takový syčivý zvuk.
Misa Krpina
V Indii kruhový objezd spíše překážkou.
16.9.2009 Javed se zatím prokázal jako vynikající řidič, jednak dodržuje "jakštakš" pravidla silničního provozu
Misa Krpina
Kterak jsme k novému řidiči přišli
14.9.2009 Vše začalo konfliktem s Narinderem. Jakmile jsme jej eliminovali z pozice řidiče, vyvstal nám automaticky problém.
Misa Krpina
Recyklace po indicku
9.9.2009 V Indii je prostě svinčík. Pardon, zatím jsem byla jen v Delhi, Gurgaonu, Rishikeshi a Kashmiru a samozřejmě na cestách tam a zpět.
Misa Krpina
Krádež sacharidového pokladu
4.9.2009 Tak jo, zase mě ten Eda ukecal. Prý se mi na blogu už množí pavučiny...
Misa Krpina
Jak si v Indii koledovat o "přeshubu"
25.8.2009 Tak abych se vrátila k nedokončenému článku o našem řidiči. Bylo to nedávno, kdy nás zase vezl do Delhi na golf.
Misa Krpina
Náš osobní řidič jménem Narinder, část 1.
9.8.2009 Narinder je náš řidič. Začal pro nás pracovat druhý den našeho dobrodružství v Indii. Je to takový tichý chlapík s velmi špatnou angličtinou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |