Remoska
Ovšem musím doplnit, že se nám třicetisupňopvá voda zdála poněkud ledová při stávajících téměř čtyřicetistupňovém vzduchu a chvíli nám trvalo se přinutit tam vlézt. Přeplavali jsme si to párkrát sem a tam a šli jsme domů.
Zaparkovali jsme auto a vyjeli výtahem do jedenáctého patra. Odemykám dveře, už se těším do postýlky, když mě z příjemného přemýšlení nad horizontální polohou Marek vyrušil: “Počkej, pojď ještě dolů, úplně jsem na to zapomněl, mám pro tebe překvápko!“ Překvapení se nedá odolat, dokonce ponechalo v pozadí touhu po spánku a tak jedeme zpátky do garáže. Po cestě hádám, co to tak může být. Popravdě mě toho moc nenapadá. Mara se zastavil před terénním autem a ptá se, co tomu říkám. Vtipálek…samozřejmě mu nevěřím, že vyměnil Suzuki Maruti SX4 za teréňáka. I když jsem možná na vteřinku zaváhala… Nakonec, nebylo by to špatné J
Vede mě teda zpátky k našemu autu a už mě to napadá! Vytahuje z kufru krabici! Jupí! Remoska! To není možné! Dorazila! Bude oslava. Já jsem se s remoskou už dávno rozloučila. Tak po dvou a půl měsících jsme se konečně dočkali.
Ale počkat. Něco je divně. Co se to z toho sype? Opatrně krabici vynášíme před dům, ať to nemusím doma uklízet. Pracně tu oblepenou krabici rozděláváme, všude jakýsi bílý prášek…začíná mi svítat. Mamka nám přeci poslala i směsi na chleba. Až jsme krabici rozdělali, nevěřila jsem vlastním očím. Remoska naštěsti přežila. Ale co Inďáci provedli se směsima a kořením, to se mnou málem seklo. Všechny pytlíky rozpárané a nasypané do igeliťáků. Asi si mysleli, že to jako znovu použijem, když už na to chytali těma svýma, jistě čistýma prackama. Celá remoska byla zaprášená od směsi mouky, provensálského koření a červené papriky…
Co si mysleli? Že pašujeme drogy? To pro ně musel být docela šok, že v těch pytlíkách nebyl heroin, ale obyčejná mouka s kvasnicema. Ach jo. Hlavně, že existuje zákon, kdy balík smí být otevřen pouze v přítomnosti příjemce. Ať žijí zákony. Ale co, hlavně že nám došla nepoškozená remoska! To hned zítra upeču buchtu.
Misa Krpina
Ano.Běželi bosky nebo v ponožkách.
Po prvotním prodíraní se davem účastníků sedmikilometrového běhu jsme se s Manu konečně dostaly k běhu. Tedy spíše pobíhání. Kličkovaly jsme mezi účastníky jak myši. Pletli se nám do cesty chodci, skupinky s transparenty, ale i diváci. Já razila cestu a Manu mě věrně následovala.
Misa Krpina
Indický půlmaraton 2
Už je to tak dávno, co jsem napsala ten první díl maratonského běhu v New Delhi, že už si pomalu nepamatuji, co jsem v něm vlastně psala.
Misa Krpina
Kousnutá indickým pavoukem?
Už je to pár týdnů, co jsme odjeli z Indie. A i když jsme už doma, v Česku, sem tam se k nám Indie dostane cestou televize nebo článků v časopisech.
Misa Krpina
Indický půlmaraton 1
10.11.2009 Třicet, dvacet devět, dvacet osm....Indové opět nezvládli organizaci a dav protrhl startovní pásku.
Misa Krpina
Polibek jako úplatek?
18.1.2010 Asi to pro mnohé bude pořádné překvapení, když řeknu, že mi je v Indii zima. Vážně, nekecám.
Misa Krpina
Shatabdi
Další den jsme se zregenerovali ayurvédskou celotělovou masáží. Hodina slasti. Nicméně nás ani nenapadlo se zeptat, zdali se pak máme kde osprchovat a smýt ze sebe masážní oleje.
Misa Krpina
Růžové město
Diwali jsme strávili v Pink City, centru Jaipuru. Pink proto, že jej nechali kvůli světloplachosti britského krále, který se sem chystal na návštěvu, přemalovat ze žluté na příjemnou červenorůžovou. Co je na tom pravdy, netuším.
Misa Krpina
Sportovní výkon na slonovi
Ráno jsme vyrazili za Jaipurskými památkami. Hotel nám poskytl průvodce, takového hubeného človíčka jménem Opi Sharma, s jehož hinglish (hindi-english) jsme ze začátku bojovali. Mimo jiné pořád říkal „you will be see“ (budete vidět) a podobně.
Misa Krpina
Ram ram saa!
Kručí mi v břiše....Kurník ja mám hlad. Po Pushkaru následuje večer ve vesnici Chokhi Dhani.
Misa Krpina
A kde je ta spiritualita?
Během našeho výletu do Rajasthanu jsme stihli navštívit jedno z nejstarších měst v Indii, Pushkar a samozřejmě Jaipur.
Misa Krpina
Jak se nám naskakovalo do jedoucího vlaku
16.10.2009 o něco později... Ze snu mě vytrhává jakési halasení...Zaostřuji sluch a z jednotlivých nesrozumitelných výkřiků nakonec identifikuji: „Bread pakora, chai, coffee!“.
Misa Krpina
Vlakem do Jaipuru
16.10.2009 A jedeme do Jaipuru! Hurááá! Honem sbalit věci a vyrazit. Aha, tak ještě jinak.
Misa Krpina
Incredible India, rok poté.
30.9.2009 Dnes je to na den přesně rok, co jsme vyjeli na „zájezd“ do Indie. První zážitky mě nenechaly na pochybách, že to bude boj.
Misa Krpina
Tygra? Jo, toho máme!
23.9.2009 ...ten jeho tik...má jej nejsilnější, když je unavený, nervózní. Vydává takový syčivý zvuk.
Misa Krpina
V Indii kruhový objezd spíše překážkou.
16.9.2009 Javed se zatím prokázal jako vynikající řidič, jednak dodržuje "jakštakš" pravidla silničního provozu
Misa Krpina
Kterak jsme k novému řidiči přišli
14.9.2009 Vše začalo konfliktem s Narinderem. Jakmile jsme jej eliminovali z pozice řidiče, vyvstal nám automaticky problém.
Misa Krpina
Recyklace po indicku
9.9.2009 V Indii je prostě svinčík. Pardon, zatím jsem byla jen v Delhi, Gurgaonu, Rishikeshi a Kashmiru a samozřejmě na cestách tam a zpět.
Misa Krpina
Krádež sacharidového pokladu
4.9.2009 Tak jo, zase mě ten Eda ukecal. Prý se mi na blogu už množí pavučiny...
Misa Krpina
Jak si v Indii koledovat o "přeshubu"
25.8.2009 Tak abych se vrátila k nedokončenému článku o našem řidiči. Bylo to nedávno, kdy nás zase vezl do Delhi na golf.
Misa Krpina
Náš řidič Narinder, část 2.
Marek měl zase někam odjet a Narinder ho požádal o den volna. Tak jsme se spolu domluvili, že mu vyjdeme vstříc, že se mám s ním tedy domluvit.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |