Vlakem do Jaipuru

16.10.2009 A jedeme do Jaipuru! Hurááá! Honem sbalit věci a vyrazit. Aha, tak ještě jinak.

 Vyfešákovat se, jet na Ambasádu na recepci, setkat se s přáteli, pošimrat naše chuťové pohárky takovými dobrotami jako je uzené maso, pečené vepřové a zelíčko, bramborový salát a řízeček…sbalit se a ve 4 hodiny ráno vyrazit.

Čeká nás výlet do hlavního města Rajasthanu v období největších svátků Indie, a to Diwali, svátků světel. Za dopravní prostředek jsme zvolili vlak, přece jen je jednou za čas třeba nějakého toho dobrodružství. Lístky jsme museli zajistit již dva měsíce předem, protože na Diwali jezdí každý domů za rodinou. Již tehdy zbylo jen něco kolem sedmdesáti volných míst! Do nástupu do vlaku jsme nevěděli, jaký typ vagonu jsme vybrali, jelikož nikde není vysvětlené, jaký je rozdíl mezi first class, first class AC, AC 2-tier class, AC- 3-tier class, chair car, sitting nebo economy. Stejně jako vlak, jsme si zarezervovali dosti dopředu hotel i s výletem do Pushkar, což je městečko známé po celé Indii pro trh s velbloudy, a pak samozřejmě po památkách Jaipuru.

Po čtyřech hodinách spánku jsme ještě napůl spící nasedli do auta a Javed nás zavezl na malé nádraží do Gurgaonu. Ujistil nás, že je docela jednoduché najít náš vlak, protože tam jsou jen dvě nástupiště (na rozdíl od Delhi, kde jich je asi šestnáct). Cestovat vlakem přeci umím, nevím, co Mara pořád hudruje, že to bude problém a že s tím nehce mít společného a že si mám celé cestování vzít na starost já. Co je na tom tak težkého stoupnout si na nástupiště a počkat na vlak? Ne jen tak nadarmo se pojí k názvu Indie slovo INCREDIBLE (neuvěřitelná).

Vystoupili jsme z auta a namířili si to do haly. Procházeli jsme kolem lidí spících na holé zemi a hledali tabuli, která by nám prozradila číslo nástupiště. Asi špatně vidíme, ale je před pátou hodinou ranní a na tabuli je zmíněn poslední vlak ve 23:12. Hm, tak to jsme v pasti. Teď máme padesátiprocentní šanci, že se trefíme do nástupiště. Navíc vlak v této stanici stojí jen dvě minuty. Do prčic, ten Marek měl pravdu. Jak to vyřešit? Procházíme zmateně mezi Indy, kteří nás sledují s velkým zaujetím. Jsme tady jediní ciznici. Vyhlížím tedy nějakého důvěryhodně vyhlížejícího Inda, který by nám mohl v této situaci poradit…už už k němu vykračuji, že se zeptám, když mě Marek zarazí a cedí mezi zuby „Prosímtě, najdi si někoho inteligentního“. Pravda,  moje potenciální oběť vypadala zblízka víceméně nevábně.

Ha, támhleten vypadá relativně slušně. „Ahoj, prosímtě, odkud jede vlak do Jaipur?“ Je to mladý kluk, hned se s námi dává do hovoru a aniž by chtěl, tak na sebe prásknul, že nás vlastně pronásledoval, že celých těch deset minut, kdy jsme se tam zmateně motali, za námi chodil. Vlak jede 5:12  z tohoto nástupiště, prozradil. "No a jak to víš?", ptáme se. "Na té tabuli je poslední zmínka o nějakém vlaku někdy ve 23 hodin!" Načež nám to celé osvětlil. "Prostě to jede odsud. Jinak to je přeci jasný, že na tabuli není náš vlak, tady se pracuje jen do devíti večer a pak až od devíti ráno.To znamená, že tady není nikdo, kdo by informace na tabuli změnil". Aha…takže ten kdo přijde mezi devátou večer a devátou ráno, má smůlu?

Je 5:12 a vlak nikde. Z kluka vypadlo, že jede na Diwali domů, do Alwar a že vlastně jedetím samým

vlakem. A vypadá to , že bude mít asi 20 minut zpoždění. Ale může to být klidně i sedm hodin. To nikdo neví...No bezva! Třeba se do Jaipuru do zítřka dostaneme…O půl hodiny později přijíždí vlak. Máme místa ve vagonu 2A. Ale kdo ví, jaké je řazení? Nikdo. Prostě musíme oběhnout celý vlak a skočit do toho správného vagónu. Je to zmatek, lidé sedí dokonce na střeše, ve vlaku počet lidí přesahuje počet míst k sezení, sedí se a spí úplně všude, kolem dveří je děsivý chumel lidí, kteří nastupují a vystupují zároveň. Padá na nás zděšení, že se do tohoto vlaku prostě neodstaneme. Utíkáme dále…Honem! Vlak tady stojí jen 2minuty! My to vážně nestihneme! Z jednoho vagonu téměř u konce vlaku vykukuje chlapík. Zastavujeme se a ptáme se, kde je 2A. Kyne nám dovnitř. Fakt? Toto je on? My jsme ho našli?!

Pán je něco na způsob stevarda, ukazuje nám naše místa, respektive lůžka. Je to lůžkový vagon a ouvej, na tom našem někdo chrápe. Dostali jsme na indický způsob čisté povlečení a okupanta jsme vystrnadili na jeho správné místo. Máme před sebou pět hodin cesty a tak usínáme, Marek trošku zkroucený, neboť jeho velikost na indické poměry, zdá se poněkud impozantní. Občas v polospánku nad sebou slyším dupání…těch, co cestují na střeše.