Jak si v Indii koledovat o "přeshubu"

25.8.2009 Tak abych se vrátila k nedokončenému článku o našem řidiči. Bylo to nedávno, kdy nás zase vezl do Delhi na golf.

Dvě hoďky si chrápal v autě, zatímco my jsme zdokonalovali své golfové neumění.

Musím předeslat, že ve vzduchu asi už dva týdny visela otázka nad třemi sty rupiemi, které Narinder požadoval navíc mimo smlouvu.

Během cesty jsem pěnila, protože, byť řidič z povolání, Narinder prostě neumí auto ovládat. Podtáčí motor až mi rezonuje hlava a chce se mi z toho zvracet. Zbytečně přidává plyn, pak brzdí, jednoduše neumí převídat a celkově jezdí dosti neefektivně, nehledě na to, že vymete každou větší díru. (Když už asi po pěti sté dvacáté páté trefil díru před naším komplexem,  jen jsme si povzdychli ). Chudák Maruti Suzuki SX 4. S takovým přístupem skončí brzy ve šrotu.

Příjemně unavení jsme vystoupili v podzemní garáži z auta, když se Narinder opět přihlásil o  zmiňované tři stovky rupií, na které dle smlouvy neměl nárok. Marek mu jasně řekl, že dostane jen to, co je ve smlouvě, nic navíc, probral to i s Buvanem. Proč by mu taky cpali více…jestli chtěl více peněz, měl umývat za čtyři stovky měsíčně auto. Kňoural, že mu ty peníze dlužíme, utratil totiž během své služby tyto peníze na večeři. „To snad nemyslíš vážně, panáčku. Ani my si nedáme večeři za tři stovky!“

Bohudík, či bohužel jsem v tu chvíli řekla něco, co řidiče dopálilo. „Ještě nezapomeň na to, že ti strhneme tisícovku za to, že jsi několikrát přijel pozdě,  vzal sis naše auto pro soukromé účely, zvýšil na mě hlas a ještě jsi lhal!“ V tu chvíli udělal pohyb ve smyslu, že po mě skočí. Už jsem viděla, jak mi jednu natáhne, ale ani jsem se nestačila nadechnout a Marek ho držel pod krkem a pravačka užuž by mu vyšila. Těšila jsem se, že mu vrazí, nic jiného by si, padouch, nezasloužil, ale nakonec z toho žádná rvačka nebyla, Marek se ovládl. Škoda, Narinder by dostal  lekci. Nicméně na Marka chtěl pak ještě hodit přilbu (to už tady jednou bylo, zasvěcení jistě chápou závažnost siutace J ), dokonce i na Máru řval, Mára na něj hučel zpátky, ať se neopovažuje na něj zvyšovat hlas a že právě přišel o práci a ať se neopovažuje k nám ještě někdy páchnout, že zařídí, aby neměl do Central Parku přístup a že si může být jistý, že práci jen tak nesežene…no vzrůšo!

Mára na mě houknul, ať jdu pro ochranku. Vyběhla jsem schody, tím adrenalinem jsem je snad brala po třech, honem přitáhla hlídače, aby náhodou toho neurvalce nevzdělaného nenapadlo nám třeba poškrábat auto nebo zničit scooter. O Marka jsem se zase tak moc nebála, řidič disponoval circa třetinovou hmotností J. I když jsem z něj, hubeňourka, neměla dobrý pocit, když zuřil a kopal kolem sebe jak bejk, z očí sršely blesky, zaťaté zuby a pěsti…Kdyby měl na zádech chlupy, jistě by se mu vztekem zježily.

 Celá situace byla docela napjatá, museli jsme počkat na posily, aby jej odvedli k manažerovi, mezitím vyhrožoval, že nás dá k soudu, také na nás plival nadávky, že jsme špatní lidé, že jen pracuje a pracuje (jo, jeho práci bych chtěla mít), že jsme sebranka a další slova, kterým jsem už bohužel nerozuměla, to nás pan učitel hindi ještě nenaučil J Alespoň vím, v čem se mám zdokonalit. Dopochodovali jsme k manažerovi, ten vyslechl diplomaticky obě dvě strany. Nakonec řidičovi zakázal vstup, sebral „gate pass“ a tím i možnost vstupu do komplexu. Dosti se při odevzdávání pasu cukal, nechtěl poslechnout. Samozřejmě nám odmítl vrátit plat za týden, který z pochopitelných důvodů neodpracuje.

Jen musím ocenit svou prozíravost, když jsem Markovi doporučila řidičovi nedávat celou výplatu předem, ať mu dá jen půlku, ať má nějakou motivaci se chovat slušně. Přece jen tu existovala šance, že by zdrhnul s měsíčním platem a my bychom se ho nedopátrali. Už totiž dostal výpověď a tak se nám vlastně takhle mohl pomstít.

Odcházeli jsme z kanceláře manažera, řidič v doprovodu ochranky, když tu se řidič zastavil a štěkl na nás: „IDIOTS“. Hm. Tak jsem se pomalu otočila a říkám:“ Tum kutta ho“, přeloženo,  jsi pes. Se svou jednoduchostí asi musel dosti zápasit, protože na jediné, na co se zmohl, bylo kontrování „Tum kutee ho“, že jsem fena. Zasmála jsme se a řekla mu, ať se vrátí do Uttarpradeshe. To se ho evidentně silně dotklo a ještě na nás, respektive na mě, cosi v afektu pořvával.

Tak a jsme bez řidiče.